Co nového u myslivců?

 

Co se dělo v červenci. Zprávy z regionu.

 

V neděli 5. července se v Červeném Újezdě střílelo. Přesto nebyl důvod k panice. Místní myslivecké sdružení si tento den vybralo k pořádání tradičních střeleb, oslavujících uplynulý měsíc červen - měsíc myslivosti. Na střelnici za Červený Újezd (směr Sedlec - Prčice) se utkali myslivci Skalice – Červený Újezd ve střelbě na asfaltové holuby. V prvním klání, jemuž předcházel zvěřinový guláš, disciplíně jednotlivců, zvítězil předseda pořádajícího MS Pavel Dohnal, druhé místo obsadil hospodář Jaroslav Spálenka, na třetím místě se umístil Lukáš Dohnal. V disciplíně žen si nejlépe vedly Kateřina Pravdová, která obsadila první příčku, Pavlína Dohnalová, která skončila na druhé pozici, třetí místo vybojovala Jana Spálenková.  V odpoledních hodinách následovala disciplína zvaná „Do třetí chyby“.  Při závěrečném rozstřelu se ukázal střelecký um našich myslivců. Nejlépe střílel v této disciplíně Miroslav Šlejmar, druhé místo obsadil Josef Holý ml., třetí skončil Pavel Dohnal. Při letních střelbách se ukázalo, jak nová střelnice v Červeném Újezdě členům našeho MS prospěla. Takřka všichni se zdokonalili ve střelbě na pohyblivý terč, výrazně se zvýšil počet zásahů. Odpoledne plné pěkných střeleckých výkonů bylo zakončeno posezením u grilovaného prasete.

 

Zájezd na Moravu
Devátého května uspořádalo MS Skalice Červený Újezd zájezd na Moravu nejen pro své členy a jejich rodinné příslušníky, ale i pro přátele myslivosti a milovníky přírody vůbec. První zastávku jsme udělali v Pelhřimově, kde jsme shlédli expozici Muzea rekordů a kuriozit. Další cesta vedla do jihomoravského zámku Lednice. Poslední zastávku jsme udělali ve vinném sklípku U Hroznu v Čejči. Na své si přišli nejen milovníci kvalitního moravského vína a lidových tradic. Poděkování našeho MS patří členům, kteří hezký zájezd zařídili a hlavně panu řidiči za jeho ochotu a trpělivost.

Kronikářka MS Skalice Červený Újezd Jana Spálenková

 

Oslava měsíce myslivosti

V sobotu 5. července uspořádalo MS Skalice Červený Újezd oslavu měsíce myslivosti. Střelecké závody proběhly v tradičním duchu.
Ráno jsme posnídali výborný guláš, pojedli sladké od našeho sponzora pana Sladkého z Benea pekáren ( byly buchty:-)), hospodář Jaroslav Spálenka uvítal účastníky na střeleckých závodech, připomenul měsíc myslivosti a nabádal účastníky k bezpečnosti.
O chod střelnice se starali hlavně střelecký Tomáš Říha a správce střelnice Pavel Dohnal, naše myslivkyně se střídaly o agendu.
Na programu byla soutěž jednotlivců, soutěž žen a soutěž „do třetí chyby“. Naši myslivci si vedli dobře, přálo nám pěkné počasí, pivo bylo dobře vychlazené a asfatáky létaly pěkně vysoko.
Nakonec naše žaludky potěšilo uzené prase.
Kdo nepřišel, o hodně přišel.

 

 

Lovecká sezona je v plném proudu...Kromě zvěře se loví i ženské. Nevěříte? V sobotu 8.11. v pravé poledne ulovil Mirek Dohnal na zámku v Chotovinách Pavlínu Šrámkovou. Novomanželskému páru to moc slušelo a my myslivci jim cestou do újezdecké hospody udělali zátah na Skalici. A ne ledajaký. Pavlína obdržela od hospodáře povolenku opravňující k ulovení pivoně a Mirek ke slovení oujezdeckého medvěda. Oběma se podařilo zvěř slovit a za výtečné dohledávky speciálně vycvičeného psa barváře ( mopsík Pepík) najít. Oba byli slavnostně opasováni na lovce. Další překvapení měli pro nevěstu a ženicha připraveno újezdečtí hasiči. Myslím, že oba novomanželé byli konečně ze srdce rádi, když se posadili při svatební hostině ke společné polévce a hasiče a myslivce nechali venku napospas řízkům a vodce a zelené.

 

 

 

Střelecká akce v Červeném Újezdě

 

Dne 5.7.2007 myslivci MS Skalice-Červený Újezd pořádají střeleckou akci na střelnici v Červeném Újezdě. Na programu je lovecké kolo, soutěž žen, soutěž jednotlivců, točené pivko, pečené prasátko a mnoho dalších nečekaných okamžiků...

 

 

Myslivecké sdružení Skalice- Červený Újezd

 

Myslivecké sdružení Skalice- Červený Újezd vzniklo v roce 1993 rozpadem stávajícího sdružení, tvořeného myslivci „ smilkovskými “ a „ ješetickými “. Členi MS se schází pravidelně v Pohostinství Červený Újezd.Na podzim probíhají hony, v zimě naháňky, řídí se pravidly, zákony a mysliveckou etikou.
Nedílnou součástí povinností myslivce je péče o zvěř volně žijící- děje se tak přikrmováním v době strádáním a odstřelem jedinců poraněných, nebo do chovu nevhodných.
V posledních letech se naše MS více otevírá veřejnosti- pořádáním zájezdů, plesu, zábav, střeleb a Memoriálu Jaroslava Dohnala,výkupu kaštanů a žaludů od ZŠ Miličín nebo psaním kroniky.

Dnes čítá naše MS 28 členů, z toho 4 dámy. Stálými hosty jsou manželé Marianne a Otto Müllerovi z Německa.

 

Kronika MS Skalice- Červený Újezd k nahlédnutí u Jany Spálenkové po telefonické domluvě na čísle 737040062.

 

Z historie myslivosti u nás:

 

O rázu krajiny v dávné době a o množství zvěře nám podává svědectví i kronika Kosmova: "Povrch této země tenkrát zaujímaly širé lesní pustiny, bez lidského obyvatele, zněly však bzukotem rojů včel a zpěvem rozličného ptactva. Zvěře bylo ve hvozdech bez počtu jako písku v moři nebo hvězd na nebi ..."
Mírné podnebí střední Evropy a vhodné geologické podmínky vytvořily z naší vlasti krajinu s nejlepšími podmínkami pro chov zvěře. Tím byl dán první a základní předpoklad pro rozvoj lovectví a později i jeho vyšší formy, myslivosti.
Mimo zvěř, která se u nás dochovala až do dnešních dnů, žil u nás zubr, tur, bobr a los. Průběhem dějin bylo bohatství naší zvěře rozšířeno dovezením daňka, muflona, divokého králíka a bažanta, kteří u nás brzy zdomácněli a dnes již tvoří nedílnou součást naší fauny.
Lov zůstal dlouhou dobu nejdůležitějším zdrojem životních potřeb člověka, a proto nebyl v prvotně pospolném společenském řádu výsadou, ale základním prostředkem k životu. Zvěř nepatřila nikomu a mohl ji lovit každý. V době feudální pro vládnoucí třídu - šlechtu - stal se lov zábavou a prostředkem k hospodářskému zisku, kterou si vládnoucí třída žárlivě střežila.
První zákony týkající se myslivosti byly u nás vydány asi roku 950 knížetem Boleslavem I. Prvím skutečným sdružením myslivců bylo "Lovecké bratrstvo" na panstlví schwarzenberském se sídlem v Hosíně nedaleko zámku Hluboká, založené 31. 12. 1699. Zdá se, že toto bratrstvo bylo prvním dobrovolným zájmovým sdružením myslivců vůbec.
V roce 1848 byl založen pokrokovými myslivci "Spolek českých myslivců". Císařským patentem ze 7. března 1849 přestala být myslivost dominikálním právem a právo myslivosti se přeneslo na vlastnictví půdy. Patent určoval, že vlastník, mající 115 ha souvislých pozemků může na nich samostatně provozovat myslivost.
Významným krokem v organizačním upevňování myslivosti bylo založení "Ústředního spolku pro ochranu honby a zvěře v Čechách" roku 1883. Později se stal tento spolek jedním ze zakládajících spolků ČSMJ.
Skutečně ryze českým mysliveckým spolkem byl "Hubertus", klub pro kynologii a myslivost se sídlem v Praze, založený roku 1910.
Za první republiky byla myslivost výlučně v rukou buržoasie, reprezentované velkostatkáři, továrníky, velkoobchodníky, vyššími státními úředníky, tj. v rukou vládnoucí třídy a jejich služebníků.
Dne 25. března 1923 došlo k založení nové ústřední celostátní organizace "Československá myslivecká jednota". Téhož roku je vydáván jednotný časopis "Stráž myslivosti". Rok 1923 stal se mezníkem ve vývoji myslivosti, neboť vznikla myslivecká organizace, která byla schopna vytvořit pevný ústřední organizační útvar a zajistit jednotný postup při výkonu práva myslivosti.
Myslivost i za kapitalistické ČSR zůstal výsadou vládnoucí třídy, což ji stavělo do závislosti na politice prováděné buržoasií.
Od ledna 1928 bylo zavedeno pojištění všech držitelů loveckého lístku proti následkům odpovědnosti z výkonu práva myslivosti. Po kruté zimě 1928/29 byl konečně vydán alespoň tzv. "Malý honební zákon", který upravoval dobu a hájení některých druhů zvěře.
V roce 1929 vznikla Československá kynologická unie, která se stala celostátním ústředím pro veškerou kynologii. V roce 1932 se konaly v Brně první Ani tentokrát dělník myslivost provozovat nemohl, a to nejen pro své špatné sociální postavení, ale i proto, že zákon nepřipouštěl, aby mu byl vydán lovecký (tehdy honební) lístek. V zákoně, který tenkrát v Čechách platil, se říká, že honební lístek nesmí být vydán "dělníkům za mzdu denní nebo týdenní pracujícím".
Od roku 1937 byla již myslivost, jako veškerý život v ČSR, ve stínu nacistického nebezpečí. Za okupace český a moravský svaz ČMJ vstoupil do národního souručenství, do centra české reakce s fašistickými sklony (většina členů ČMJ se rekrutovala z agrárních a velkoburžoasních živlů.) Na Slovensku byl lid vyloučen z provozu myslivosti vůbec a myslivost se stala démonou aktivních luďáckých, tedy vyloženě fašistických, živlů. Nacistické Německo se bálo každé střelné zbraně v rukou českých lidí, a proto vydalo velmi přísná omezení pro držení zbraní. Do čela ČMJ byl postaven v roce 1943 velkostatkář A. Schwarzenberg, který byl pro Němce zárukou, že pod jeho vedením nedojde v myslivosti k činům pro nacisty nežádoucím. Hospodářská, organizační a chovatelská činnost byla během okupace značně omezena. Po porážce Německa byl rok 1945 v myslivosti ještě ve znamení ideové a organizační roztříštěnosti ČSMJ - byly tři zemské svazy: "český, moravský a slovenský".
Důležitým aktem před vydáním zákona o myslivosti č.225/47 Sb. bylo rozhodnutí ministerstva zemědělství z 17. května 1946, kterým bylo povoleno pronajímat honitby patřící podniku Státní lesy a statky pouze lidovým mysliveckým společnostem.
V roce 1947 se přestěhoval sekretariát ČSMJ z Brna do Prahy. ČSMJ měla v této době asi 97 tisíc organizovaných členů.
Dne 18. prosince 1947 byl schválen Ústavodárným Národním shromážděním nový zákon o myslivosti. Byl to zákon 225/47 Sb., první tohoto druhu v myslivosti. Zákon nabyl platnosti 1. ledna 1948 a trval do 1. března 1962. Zachycoval a realizoval politický a hospodářský vývoj našeho zemědělství, lesnictví a myslivosti. Odrážel se v něm stav drobné výroby v zemědělství a soukromého vlastnictví půdy a soukromého podnikání vůbec. Nicméně tento zákon o myslivosti byl v porovnání s dříve platnými mysliveckými, právními a politickými normami velmi pokrokový. Byl to nejrevolučnější zásah v oboru myslivosti do buržoasních práv - individuelní formy musely postupně ustupovat social. formě, kolektivní myslivosti. Nejmenší zákonem přípustná výměra byla stanovena na 150 ha honební plochy.
V únoru 1948 byly vytvořeny politické, hospodářské a právní ředpoklady pro zavedení nových kolektivních vztahů i v myslivosti. V tomto roce byla provedena očista a demokratizace myslivosti. Všechny složky ČSMJ se aktivně zapojily do plnění nového budovatelského programu vlády. I první pětiletý plán byl závažný pro myslivecké organizace.
V roce 1950 byla vyhlášena akce "Týden lesů". Týden lesů, později změněný v Měsíc lesů, podnítil desetitisíce myslivců ke spolupráci při zalesňování úhorů, mezí, strží, pískoven, močálů a pastvisek. V roce 1951 se začalo s vytvářením větších honiteb. Vedly k tomu hospodářské i chovatelské důvody.
I. celostátní sjezd ČSMJ v roce 1953 měl za úkol zformovat myslivecké řady podle pevné ideologické a organizační zásady. Významným výsledkem bylo také to, že od prvního sjezdu ČSMJ nebyli již soukromí držitelé honiteb ani soukromí nájemci. Novými směrnicemi byl podtržen význam mysliveckých důvěrníků, kteří vedle kontrolní funkce mají za úkol pomáhat mysliveckým hospodářům a mladým myslivcům. Kromě toho byla prověřována bonitace honiteb a činěny pokusy o první organizovanou činnost po odborné stránce ve všech lidových společnostech.
Od roku 1957 byla závodní střelba na asfaltové terče na baterii a skeetu a závodní střelba kulí předána střelecké sekci ČSTV. V roce 1958 bylo sportovní střelectví organizováno a předáno Svazarmu.
Schválen byl návrh na změnu Československé myslivecké jednoty na Českosl. mysl. svaz, ustavení krajských a okresních výborů, jakož i jednot, tedy základních organizací ČSMJ.
Nový zákon o myslivosti byl vydán 23. února 1962 s platností od 1. března tr. Vydáním nového zákona 23/62 Sb. dostali všichni pracující možnost podílet se na výkonu práva a řízení soc. myslivosti. Zákon byl doplněn o další podrobnosti, jako o směrnice o uznání honiteb, o tvoření mysliveckých sdružení a o zařazování honiteb do jakostních tříd.
Rok 1963 přinesl naší myslivecké organizaci mnoho převratného. Prvním lednem 1963 zanikají staré myslivecké společnosti, vznikají nová myslivecká sdružení vybudována na nových základech, zanikají staré honitby, které lpěly na tradičních hranicích obcí, vznikají nové honitby, přizpůsobené novým hospodářským podmínkám. Rok 1963 byl tedy významným rokem pro vznik MS, scházejícího se k pravidelným schůzím ve výčepu Kulturního domu v Ješeticích. Rokem 1993 došlo k rozpadu tohoto MS a vzniku MS Skalice- Červený Újezd.

 

V našem MS Skalicebyla v roce 2007 provedena následující celkem podnětná sociologická studie
Nechť slouží k obecnému poučení.
Poděkování patří mnpu sledovaným kolegům kteří o tom více či méně věděli, či nevěděli :-)

 

MYSLIVECKÁ MLUVA A JEJÍ  UŽITÍ
PŘI VÝKONU MYSLIVOSTI

sociolingvistická studie

 

Obsah:

 

     Úvod
1.  Myslivost a myslivci
2.  Myslivecká mluva nebo myslivecká latina?
3.  Myslivecká mluva. Vývoj a obohacování jejího slovníku
4.  Význam a užití myslivecké mluvy  v MS Skalice- Červený Újezd
     Závěr
     Použitá literatura
     Přílohy- fotografie členské základny MS Červený Újezd- zimní sezona 2007
                    - ukázka slovníku myslivecké mluvy ( ŠTĚPÁNEK, Zdeněk a kol., Penzum. Základy znalostí z myslivosti, Druckvo- tisk, Praha 2003,s.26 )

 

Myslivecká mluva je soubor odborných mysliveckých výrazů používaných při provozování myslivosti. Dle starých mysliveckých obyčejů je povinností každého myslivce i lovce, aby užíval správné myslivecké mluvy.

 

Úvod

 

V první kapitole své práce se budu věnovat myslivosti a snažit se poukázat na to, co dělá myslivce myslivcem. Není to jen vlastnictví hodnotné zbraně, trofeje pověšené doma na stěně, ale především vysoké nároky na osobní zodpovědnost jedince, bystrý úsudek, schopnost předvídat situaci a vykonávat zájmovou činnost za pomoci potřebných znalostí- především tradic, spojených mimo jiné se znalostí myslivecké mluvy.
 V druhé kapitole se zaměřuji na vysvětlení vzniku záměny pojmů myslivecká mluva a
 myslivecká latina .
Třetí kapitola má za úkol nastínit vývoj myslivecké mluvy a obohacování jejího slovníku. Toto obohacování souvisí s rozvojem myslivosti jako lidské činnosti vůbec.
Čtvrtá kapitola shrnuje závěry mého pozorování, provedeného od listopadu do prosince 2007 v MS Skalice- Červený Újezd. Ukazuje faktory, ovlivňující použití myslivecké mluvy v tomto MS.
V závěru své práce naznačím cesty, kterými se myslivecká mluva může dále ubírat.

 

1. Myslivost a myslivci

 

Asi nejlépe podstatu slova myslivost vystihuje Masarykův slovník naučný, a to takto:

Myslivost, lidská činnost, zahrnující chov zvěře ( zakládání zvěře, zachovávání správného počtu jedinců a správného poměru pohlaví, osvěžování krve, zachovávání doby šetření    apod. ), ošetřování zvěře ( hl. ochranou před onemocněním a rozšířením chorob a škodnou ), zmocňování se zvěře ( honbou a lapáním ) a její zužitkování.

K myslivosti patří v první řadě mimořádná míra etiky. Ten, kdo rozhoduje o životě a smrti jiné bytosti, musí být k tomu morálně připraven a to zvláště dnes, kdy myslivec nechová zvěř proto, aby ji usmrcoval pro obživu, ale aby usmrcoval jen jedince slabé, do chovu nevhodné a nad kmenové stavy přespočetné.Musí tedy o životě zvěře a o přírodě vědět mnoho, aby své rozhodnutí obhájil před sebou samým i svými kolegy . Rytířsky musí vidět ve zvěři nikoli jen živý terč, ale partnera s právem na rovnost šancí. Z toho důvodu není možno pokládat myslivost za druh sportu. Společné rysy myslivosti a sportu spočívají v tom, že jde o činnost dobrovolnou, sloužící k osvěžení a rekreaci, prováděnou ( jako u většiny sportů ) na čerstvém vzduchu, při níž se otužuje tělo a posiluje duch. Myslivost má hlubší smysl, je to široká činnost, zahrnující hlavně složku hospodářskou. Střelba je pouze jednou z jejích stránek. Střelectví jako takové je druhem sportu. Při střelbě hraje cílový objekt rozhodující úlohu, pro myslivce je též předmětem ochrany, péče a uváženého výběru. Střelba je zde pouze prostředkem.
  Jistě platí věta, kterou myslivecký spisovatel František Vodička uvedl v roce 1948 jednu z kapitol své knihy  Zvěř a myslivost vesvětle věků: „Kdo je dobrým myslivcem, je i dobrým člověkem “ . Myslivecké zvyky bychom mohli definovat jako soubor loveckých ceremoniálů,  mysliveckých obřadů a dalších norem jednání myslivců, předávaných tradicí, majících morálně výchovný a praktický význam. Některé jsou zakotveny v nařízeních a směrnicích, další jsou tradovány v písemnictví nebo přejímány při výkonu myslivecké praxe. Řada mysliveckých zvyků vznikla v dávnější minulosti, jiné jsou novější. Celou tuto rozsáhlou oblast bychom si mohli rozdělit na několik okruhů. Jsou to: myslivecká etika, o které jsem se již zmínila, myslivecké zvyky v užším slova smyslu,myslivecké dovednosti a myslivecké tradice.
  Myslivecká mluva je dnes pokládána jednak za zvyk, tradici, ale také jednu z hlavních dovedností, jimiž myslivec při speciálních zkouškách a při výkonu své činnosti v mysliveckém spolku prokazuje odbornou způsobilost.

 

Myslivost, která byla kdysi povoláním, si vytvářela specifické zvyky, obřady a jim uzpůsobovala svoji mluvu. Ta se od spisovného jazyka odlišovala a nebyla ostatnímu obyvatelstvu zcela srozumitelná.

 

2. Myslivecká mluva nebo myslivecká latina?

 

Jelikož sama patřím k „ zeleným nimrodům “, vyhýbám se ve své práci  označení myslivecké „ hantýrky “ slangem, jelikož v odborných pracích o myslivosti ( viz bibliografie v závěru práce) autoři používají výhradně pojem myslivecká mluva.
Často se však vyskytuje pojem  myslivecká latina . Je použit pro slovní či výtvarné vylíčení lovu, lovce, zvěře, které více či méně neodpovídá skutečnosti, ale na první pohled se nejeví jako nepravděpodobné. Sklon k obohacování a romantizaci zážitku není totiž nikde tak zakořeněn a vyjádřen v takové míře, jako v nejstarším  zaměstnání člověka, v lovectví. Myslivecká latina ale nesmí tradovat pověrečné představy, zakrývat vlastní chyby, sloužit k vychloubání. Myslivecká latina by měla potěšit, pobavit, má být kombinací reality a snu, často s humorným podtextem. Z toho plyne rozdíl mezi mysliveckou latinou a mysliveckou mluvou, v poslední době ve veřejnosti zaměňovaný pro neznalost pojmů. Myslivecká mluva je s mysliveckou latinou nezaměnitelná. Myslivecká latina se uskutečňuje pomocí myslivecké mluvy.

 

3. Myslivecká mluva. Vývoj a obohacování jejího slovníku.

 

Myslivecká mluva se začala objevovat už ve středověku. Dokladem toho je nařízení, které kolem roku 950 vydal kníže Boleslav I.. Toto nařízení určuje, že lov je výhradní právo panovníka, a to i v případě, že pozemky jsou postoupeny ke kolonizačním účelům ( např. k zakládání měst, darování klášterům atd.). Objevují se základní termíny myslivecké mluvy, jako je například lovecké právo ( to mohlo být leníkovi zapůjčeno, ale většinou jen pro lov drobné zvěře). Nárůst používání zaznamenala myslivecká mluva za Václava IV.. Jeho nařízení z roku 1388 přiznává šlechtě a vrchnosti lov jako jednu z výsad. Myslivecká mluva je tedy používaná nejen panovníkem a jeho loveckým personálem, ale je populární i na lovech, pořádaných šlechtou. Šlechta po vzoru panovníka zakládá tzv. účelové obce- formu prvního sdružování loveckého personálu. Lov je stále více pokládán spíše za mužnou kratochvíli a způsob reprezentace, než za jednu z možností obstarání potravy.
  Se zdokonalováním loveckých zbraní se myslivecká mluva obohacuje. Rozvoj zpracování kovů, objev černého prachu a rozvoj řemeslné výroby umožnily zhotovit první palné zbraně. Nabíjely se ústím hlavně zepředu ( předovky) a odpalovaly se přiložením žhavého uhlíku k prachu na pánvičce. Dalším vývojem palných zbraní vznikaly nové prvky myslivecké mluvy, označující a specifikující rozdělení zbraní ( např.dvojka- brokovnice s hlavněmi vedle sebe, kozlice- brokovnice s hlavněmi nad sebou).

Další rozvoj myslivecké mluvy byl předurčen zakládáním bažantnic a obor ( v 17. století ). Ve druhé polovině 18. století je v Čechách registrováno 59 obor a 188 bažantnic. Zakládány byly kačenárny, rozmach doznalo sokolnictví a čižba. Domnívám se proto, že lidé, kteří měli za úkol obstarávat tyto polodivoké chovy, používali k pojmenování zvěře a částí jejich těla mysliveckou mluvu ( např. k pojmenování částí těla bažanta obecného, importovaného k nám ve středověku se používá termínů klovec za zobák, světlo za oko,stoják za pařát, klín za ocas atd.)

Myslivecká mluva vytváří nové pojmy pro nově importované druhy zvěře, pro označení jejich těla a činností, které se týkají života v přírodě ( u zmíněného bažanta obecného, který např. hřaduje na stromech- zalétne k nocování na hřadovní strom).
Usnesení Českého sněmu z roku 1533 obsahuje i nařízení o ochraně zvěře. Tím se do myslivecké mluvy dostávají pojmy související s ochranou zvěře.
V 17.-18. století jsou zakládány lovecké řády, sdružující šlechtické lovce ( např. František hrabě Sporck roku 1695 zakládá Řád sv. Huberta.
Poměrně staré jsou termíny, které myslivecká mluva používá k pojmenování psů ( např. zařazení do kategorie podle upotřebitelnosti- norníci, slídiči, honiči...), jejich těla a činností, týkajících se jejich života. Souvisí to zřejmě se skutečností, že pes byl domestikován člověkem už v pravěku.
Lesními řády Marie Terezie z roku 1754- 1756 začíná preference lesnictví na úkor myslivosti. Snižují se stavy jelení zvěře ( výrazy, které používá myslivecká mluva, týkající se této zvěře jsou tedy zatlačovány do pozadí, některé mizí úplně). Rok po zrušení poddanství vydává Josef I. v Olomouci Říšský zákon o myslivosti č. 154, jímž je zrušeno právo dominikální a zároveň je právo myslivosti spojeno s vlastnictvím půdy. Tím se myslivecká mluva rozšiřuje  i mimo šlechtické kruhy. Mimo společných honů, oblíbené formy reprezentace už ve 14. století, vzrůstá obliba honů osamělých (myslivec je provádí sám), které myslivecká mluva specifikuje jako šoulačku-stopování zvěře, čekanou- čekání na jednom místě, často posedu atd. Myslivost se stává povoláním, obydlí myslivců ( hájenky) jsou budována přímo v honitbě ( úseku, vyhrazeném pro lov a chov zvěře).

 

4. Význam a užití myslivecké mluvy  v MS Skalice- Červený Újezd

 

Pro ukázku významu myslivecké mluvy a důležitosti její podrobné znalosti při výkonu práva myslivosti jsem provedla pozorování u Mysliveckého sdružení Skalice-Červený Újezd. Stanovila jsem 6 bodů, které jsou pro toto sdružení narozdíl od jiných mysliveckých sdružení v okrese Benešov specifické:
Zajímala jsem se především o tyto faktory z nichž vyvozuji potřebné důsledky:

 

1.Poměrně krátká doba trvání sdružení. Sdružení  vzniklo v roce 1992. Pravidelné schůze se konají v Pohostinství Červený Újezd.
2.Relativně malý počet členů. Nízký věkový průměr. V současné době čítá MS 28 členů a dva stálé hosty- manžele německé národnosti, kteří střídavě žijí v Čechách a v Německu. Po roce 2000 zaznamenalo toto sdružení příliv nových členů, vesměs mladých lidí do 24 let, proto je věkový průměr 39 let (ostatní myslivecká  sdružení v Benešovském okrese oproti tomu zaznamenala stárnutí a vymírání členské základny). 
3.Přítomnost relativně velkého počtu žen při činnosti, kterou obvykle vykonávají muži. Z celkového počtu 30 lidí, provozujících myslivost v MS Skalice- Červený Újezd je 5 žen.
4. Přítomnost členů MS, kteří pracující v oboru myslivosti nebo v oborech s myslivostí souvisejících.Pouze 1 z  žen pracuje v oboru myslivosti, 2 z mužů jako lesníci. V příbuzných oborech ( správce pobočky ZOO Praha, práce se dřevem atd.) pracují 3 muži.
5. Vzdělání.Ukončené vysokoškolské vzdělání má 8 členů, ostatní  navštěvovali odbornou střední školu, nebo jsou vyučeni v tříletých oborech. Celé 2/ 3 členů tohoto MS nepracují v oborech, které vystudovali, nebo se jim vyučili. Nezaměstnaný není nikdo, VŠ studuje pouze jedna studentka.
6.Pravidelnost setkání, při kterých je používána myslivecká mluva. Členi se scházejí v letní sezoně ( únor- srpen) zhruba jednou měsíčně, v sezoně zimní každých 14 dní. Často mají mezi sebou  bližší vztah ( otec a dcera, bratři...).

 

Z těchto bodů jsem vyvodila  závěry:

 

1. Myslivecká mluva má v našem MS dlouhou tradici, většina členů se myslivosti věnovala dlouho před vznikem tohoto MS, a to buď soukromě, nebo v jiných MS.
2. S malou plochou honitby a relativně malým počtem členů souvisí větší pospolitost, používání myslivecké mluvy je velmi rozvinuto ( a hlídáno ), prohřešky proti ní se trestají. Domnívám se, že myslivecká mluva je udržována hlavně staršími členy. Ti ji předávají mladším kolegům. Starší jsou pokládáni v oboru za zkušenější, platí tedy, že člověk, který chce získat uznání v tomto oboru, musí získat potřebné znalosti myslivecké mluvy, aby jimi mohl ve společenství komunikovat.
3. V celém okrese je to sdružení s nejvyšším počtem žen. Pokud lze spoléhat na svědectví starších členů, s příchodem žen došlo v jazyce používaném při setkáních ke zjemnění ( omezení používání hrubých slov...). To se ale týká jazyka jako celku, tak jak se používá ve sdružení. Myslivecká mluva nemá ve svém slovníku slova hrubá či ostře negativně zabarvená. Ženy používají stejnou mysliveckou mluvu jako muži. Z mého pozorování vyplynulo, že u žen jsou prohřešky proti pravidlům myslivecké mluvy více hlídány ( což je ve sdružení, které bylo donedávna složeno jen z mužů, asi obvyklé).
4. Členi, kteří se věnují myslivosti ( alespoň částečně) také jako svému povolání, používají mysliveckou mluvu častěji ( i na pracovišti). Lidé, kteří  pracují v oborech myslivosti příbuzných, často ve sdružení užívají společně s mysliveckou mluvou slang ze svého povolání ( např. lesnický- v označení pro různě vzrostlé stromy...).
5. Podle pozorování užívání myslivecké mluvy nemá souvislost se stupněm dokončeného vzdělání, mysliveckou mluvu jsou „ nuceni“ používat všichni, kteří jsou členy MS.
6. S pravidelností setkání myslivecká mluva naopak souvisí velmi úzce. Na prvních setkáních dochází opakovaně k prohřeškům proti pravidlům myslivecké mluvy ( souvisí to s půlročním neužíváním myslivecké mluvy v letní sezoně). To, že mají mezi sebou členi často užší vztahy, souvisí s občasným používáním myslivecké mluvy v rodinách myslivců.

 

Faktorů, které  ovlivňují užití myslivecké mluvy v tomto MS je jistě více, já se soustředila na předchozích šest, kterými se MS Skalice- Červený Újezd odlišuje od ostatních MS v okrese Benešov.

 

Závěr

 

Z mého pozorování vyplynulo, že v MS Skalice- Červený Újezd je myslivecká mluva a její užití  pro členy nutnou samozřejmostí. Myslivecká mluva se stává při setkáních myslivců živým prvkem jazyka, který podléhá ve velké míře kontrole ostatních členů. Prohřešky proti ní jsou trestány. Používání myslivecké mluvy souvisí s reprezentací mluvčího na společných setkáních, jako ukázka jeho znalostí a dovedností v oboru myslivosti. Myslivecká mluva je užívána i mimo okruh MS, zvláště v rodinách členů MS. Neznalost myslivecké mluvy navozuje u společenství dojem, že jedinec nedosáhl znalostí z oboru, potřebných k přijetí do sdružení. ( Českomoravská myslivecká jednota pořádající zkoušky adeptů z myslivosti zařadila jako jeden v 7 okruhů otázek také okruh Myslivecké zvyky a tradice. Právě zde je velká pozornost připisována právě myslivecké mluvě).
S příchodem mladších členů, přebírajících zkušenosti od starších kolegů, je zaručeno pokračování a vývoj myslivecké mluvy. Myslivecké sdružení se více otevřelo široké veřejnosti ( práce s dětmi, pořádání kulturních akcí, besedy ve školách...), prvky myslivecké mluvy pronikají do běžného jazyka.

 

Myslivecká mluva rozhodně patří k našim nejstarším zvykům a tradicím. Začala se vytvářet již v době předhusitské. Výrazně se začala diferencovat v 16. století.
Nositelem tohoto našeho pokladu, naší myslivecké mluvy, byl po několik století početný česky mluvící myslivecký personál na všech panstvích. Významný český obrozenecký buditel Josef Jungmann zachytil asi 1500 mysliveckých výrazů. Jeho příkladu následovali později František Špatný, J. V. Rozmara, Karel Šiman, Jiří Sekera, Antonín Dyk a další.
Na konci výše uvedené řady našich mysliveckých literátů, kteří vydali ve své době slovníky české myslivecké mluvy,  zasloužili se tak o její neustálé upřesňování a udržování, je nutné stejně ocenit i současné - Jaromíra Kovaříka a Ctirada Rakušana. Jejich slovník (1994) budiž nám vodítkem, rozhodčím a učebnicí pro současnou dobu
 Překvapivě existuje mnoho autorů, kteří publikují mysliveckou beletrii. V jejich knihách se objevují prvky myslivecké mluvy. Budu jmenovat Jana Vrbu, Jaromíra Javůrka nebo Jaromíra Tomečka.
 Velkým problémem je nedostatek odborných publikací, zachycujících vývoj a užití myslivecké mluvy v mysliveckých sdruženích.  František Špatný napsal jedinou kvalitní publikaci, která se ve větším rozsahu zabývá mysliveckou mluvou. Vydal ji pod názvem Mluva myslivecká v roce 1868 . Její dostupnost je však velmi malá.

Jakou cestou se tedy bude ubírat další vývoj myslivecké mluvy v moderním 21. století? Velké nároky jsou kladeny na starší generaci, jejíž úlohou je předávat mladším kolegům své zkušenosti, vyjadřované za pomoci myslivecké mluvy. Tak se snad podaří tento poklad uchovat pro další generace „ nimrodů “, lidí vychovaných k lásce a  úctě k přírodě.

 

Použitá literatura

 

FILIPEC,J.–ČERMÁK,F.,Česká lexikologie, Praha 1985.                                    
HAUSER, Přemysl,Nauka o slovní zásobě.,Praha 1986.
KOLEKTIV AUTORŮ, Příruční mluvnice češtiny, Praha 2003
MASARYKŮV SLOVNÍK NAUČNÝ. Lidová encyklopedie všeobecných vědomostí, díl IV.,Československý kompas

ŠTĚPÁNEK, Zdeněk a kol., Penzum. Základy znalostí z myslivosti, Druckvo- tisk, Praha 2003

VODIČKA, František, Zvěř a myslivost ve světle věků, Praha 1948

 

Přílohy

 

 

Členská základna MS Skalice- Červený Újezd

 

 

Mezi členy MS patří i ženy. I pro ně platí pravidla používání myslivecké mluvy. Na fotografii Jana Spálenková se psem MMO Lirem.

 

Ukázka slovníku myslivecké mluvy ( ŠTĚPÁNEK, Zdeněk a kol., Penzum. Základy znalostí z myslivosti, Druckvo- tisk, Praha 2003,s.26 ) :